příběh pacienta, který si vybral kvalitní život

Právě se vrátil ze Španělska. Ještě ani nevybalil golfové hole a už zamířil na dojednanou schůzku, aby se podělil o zkušenosti s léčbou rakoviny prostaty. 

Charismatický muž v nejlepších letech, manažer a organizátor golfových turnajů, Petr Horáček ani v nejmenším nepřipomíná muže, který se musel poprat se zákeřnou nemocí. „ Užívám si pracovní život i ten soukromý a jsem vděčný, že jsem se rozhodl pro léčbu, která mě to umožnila. Chlapi by měli dostat pravdivé informace a pak ať se každý rozhodne sám, ale bohužel, ty informace o možných způsobech léčby a také o riziku konkrétních metod zatím zdaleka nejsou samozřejmostí.“

Petr si doslova vybojoval protonovou terapii a je přesvědčený, že právě léčba mimořádně přesným paprskem, který dokáže zacílit na místo ozáření a šetřit zdravé tkáně a orgány, mu nejen zachránila život, ale hlavně jeho kvalitu.

Svého urologa navštěvoval pravidelně už asi 5 let, když se mu najednou zvýšila hladina PSA. Doktor doporučil udělat biopsii a rakovina byla potvrzena hned v několika vzorcích. Místo paniky Petr propadl spíš soukromému průzkumu. „Začal jsem hledat, jaké jsou možnosti, ptal jsem se doktorů, brouzdal na internetu. Věděl jsem, co nechci. Nechtěl jsem dopadnout jako můj brácha, který šel na operaci a pak de facto skončil, “ vysvětluje. Jenže od lékařů mnoho uspokojivých odpovědí nedostával. Když hodně naléhal a nechtěl se smířit s operací, bylo mu jako vrchol techniky představeno lineární ozařování. O protonové léčbě, kterou si mezitím nastudoval, ho neinformoval nikdo. Naopak, na přímou otázku přicházely vyhýbavé odpovědi, že je to mladý obor bez zkušeností, že nikdo neví, jak to vlastně funguje a někteří doktoři dokonce protonovou léčbu pomluvili s tím, že sice šetří tkáně, ale vlastně nelikviduje nádor. „To bylo absurdní, četl jsem studie, které zrovna publikovali v Americe a které prokazovaly 97% úspěšnost léčby na vzorku 4000 mužů deset let po léčbě. Všichni byli zdraví a všichni žili život bez omezení a to jsem přesně chtěl i já“. Konečně měl štěstí a narazil na urologa, který nejen, že o protonové léčbě věděl, ale naprosto přesně byl schopen porovnat různé metody včetně jejich rizik a vzhledem k Petrovu zdravotnímu stavu jeho nadšení pro protonovou léčbu podpořil i lékařskými důvody.

Z materiálů své zdravotní pojišťovny VZP Petr věděl, že VZP léčbu proplácí, pokud je doporučena Komplexním onkologickým centrem. Tým KOC léčbu doporučil a Petr věřil, že názor odborných kapacit i poslání pojišťovny zajistit klientům nejlepší možnou péči jsou zárukou, že jeho léčbě protonem už nic nestojí v cestě.

„ Nevím, o co jim jde, ale v chování VZP je velká dávka pokrytectví. Nejdřív nastaví pravidla, a když je splníte, změní je. S poukazem na jediné slovíčko úhradu léčby zamítli“. Petr měl stále před očima obraz svého bratra, který na tom byl i 5 let od operace psychicky špatně, nosil pleny, byl omezen v práci, aktivní sexuální život byl navždy minulostí a vztah s manželkou prošel zatěžkávací zkouškou. Petr věděl, že pokud chce žít i nadále normálně, dělat práci, kterou má rád, sportovat a žít jako zdravý chlap, je to jen na něm - léčbu, o jejímž úspěchu byl přesvědčen, si musí zaplatit sám.

„Dnes jsem strašně rád, že jsem to udělal a to ze dvou důvodů, za prvé samozřejmě kvůli sobě, ale taky kvůli ostatním. Jsem totiž živým argumentem, že ta léčba funguje, můžu předat svoje zkušenosti a ať se každý rozhodne sám. Ale štve mě, když někdo od stolu rozhodne o mém životě, aniž by byl kompetentní. Lidi nedostávají kompletní informace, jsou zastrašovaní. Nemoc je obchod: my tě budeme léčit u nás a dostaneme peníze, nezajímá nás, jestli to jinde uměj líp, neřekneme ti to. A úplně nejhorší je, že když se těm papalášům stane něco podobného, jsou první, kdo se snaží dostat do protonového centra, ale pěkně potichoučku, aby se o tom moc nevědělo – a já vím, proč to říkám. Takže nechci nic víc než ukázat, že jen u nás v rodině jsme absolvovali dvě různé léčby a s diametrálně odlišným výsledkem. Jasně před 5 lety tady v Čechách ještě proton nebyl a tak můj brácha neměl tu možnost, ale dnes jsem zrovna potkal kamaráda a ten už tu možnost měl. Jenže doktor mu to rozmluvil a dnes lituje. Má pleny, má problémy a doktorovi to je nejspíš fuk. Říkám každýmu, ať si shání informace a hlavně ať mluví s lidmi, kteří mají svou osobní zkušenost.“

Půlhodinka vyměřená našemu rozhovoru uplynula, Petr vyrazil organizovat další turnaj. A jak mě ujistil, ze své zkušenosti si vzal poučení, přehlásil se k jiné pojišťovně čistě pro jistotu a na VZP podal žalobu.

„Nejsme stádo, měli bysme se tak přestat chovat“ zasmál se a za svým příběhem s rakovinou prostaty jednou provždy zaklapl dveře.