Sedmatřicetiletý Radek, táta dvanáctiletého Jakuba, instalatér a topenář, který neváhal přijet třeba o půlnoci, když ho zákazník potřeboval, žil normální spokojený život. Čas dělil mezi rodinu a práci a vždycky bral všechno s humorem. Ten se snažil zachovat i v okamžiku, kdy do jeho života zasáhla rakovina. Naděje tu vždycky je, věřil, a pustil se do boje.

Nádor v blízkosti mozkového kmene, je přesně ta diagnóza, kde je prakticky jedinou šancí moderní šetrná protonová terapie. Operatér se do této oblasti totiž už pustit nemůže a konvenční fotonové ozařování se mozkovému kmeni také vyhnout nedokáže. Právě u nádorů v blízkosti smyslových orgánů, mozkového kmene a životně důležitých orgánů má konvenční ozařování svoje limity. Naproti tomu protonový svazek má větší možnosti, dokáže zacílit přímo do nádoru s minimálním rizikem ozáření zdravých tkání.

A to byla i Radkova šance. Protonové centrum, zařízení, které protonovou léčbu může poskytnout, už v České republice existuje. Jedinou překážkou mohl být fakt, že VZP, která musí léčbu schválit, nemá doposud uzavřenou smlouvu s PTC o úhradě protonové terapie a klienty schvaluje individuálně. Zdánlivě jednoduché posouzení se ale začalo komplikovat. „Úředníci se s námi o protonové léčbě moc bavit nechtěli, pořád jsme sháněli razítka, vyplňovali žádosti, něco chybělo, něco zase oni nedokázali zařadit do nějaké kolonky, formuláře se hromadily a čas běžel. Pro nás byly ty termíny vražedné, manželovi zbývalo bez léčby šest měsíců života, ale oni mají zákonné lhůty…“ vzpomíná Radkova manželka Simona, „…. kdyby všechno netrvalo tak dlouho, mohl dostat šanci, aby tu s námi ještě byl“.  

VZP Radkovi léčbu v protonovém centru neschválila a on letos v březnu zemřel.

VZP se ale rezolutně brání tomu, že by pacientovi odepřela potřebnou léčbu. Do protonového centra prý posílá pacienty jen ve výjimečných případech, kdy je jasné, že žádná jiná léčba už nepomůže. Podle Evy Palátové z tiskového oddělení VZP to nebyl případ Radka Rameše.

Primář PTC MUDr. Jiří Kubeš ale nesouhlasí: „To ukazuje na nepochopení protonové terapie, která může pacientům pomoct, pokud je indikována včas a většinou máte v onkologii vždy víc možností, jenom ty ostatní jsou v konkrétním případě méně vhodné a mají menší šanci na úspěch, a to byl i případ Radka Rameše.“ PTC vyhotovilo ozařovací plány, lékaři spolu s fyziky našli cesty, jak se svazek protonů dostane k nádoru, aniž by ohrozil důležitá centra. Radek mohl nastoupit léčbu okamžitě, čekalo se jen na schválení VZP. A to nepřišlo.

„Podobně jako Radek se léčby protony nedočkají bohužel ani další pacienti. Jsem svědkem schvalovacího procesu desítek pacientů, kteří mě o postupech pojišťoven informují a postupně mi zasílají stejné předtištěné zamítavé odpovědi: podle paragrafu 16 a vzhledem k tomu, že jste neprokázal, že jde o jedinou možnou léčbu, nebudeme protonovou terapii hradit.“ popisuje současnou praxi ředitelka Nadačního fondu pro protonovou terapii Mirka Čejková.

„Paragraf 16 zákona o Zdravotních pojišťovnách je bohužel šedá zóna, která toto odmítání pojišťovnám umožňuje i v případech, kdy by daná léčba byla vhodnější nebo úspěšnější než jiné, ze zdravotního pojištění běžně hrazené, metody. K tomu, aby se zabránilo mnohdy účelovému využívání tohoto paragrafu, je nutná změna zákona. Jedině tak se zpřístupní pacientům i pokrokové léčebné metody do doby než budou hrazeny ze smlouvy.“ vidí řešení situace JUDr. Strnad.